Týn nad Vltavou leží asi 30km severně od Českých Budějovic a jde o jedno z nejstarších jihočeských sídel. Svědčí o tom i jeho název – slovem týn se již v dávných časech označovala místa ohrazená, neboli zatýněná.
- Počet obyvatel: 8267 (stav k 31. 12. 1999)
- Průměrný věk obyvatel: 34,2
- V produktivním věku: 4927
- Nadmořská výška: 362 m n. m.
- Zeměpisné souřadnice: 49°13′ s.š., 14°25′ v.d.
- Katastrální výměra: 4304 ha
Historie
Na přelomu 10.století vznikla při ústí Hlineckého potoka do Vltavy správní usedlost. Spravovala území patřící v té době pražskému biskupství. Postupem času se kolem usedlosti rozrostla osada – základ pozdějšího města.
Po smrti krále Přemysla Otakara II. byl Týn vypálen vojskem odbojné šlechty, která měla spory s královým rádcem buskupem Tobiášem z Bechyně. Poté byl na místě původní dřevěné tvrze postaven kamenný hrad, jehož úkolem bylo chránit vltavský brod a obchodní stezku vedoucí z Norimberka do Vídně.
Roku 1278 město obsadilo vojsko krále Václava II., jež mělo nastolit pořádek v Bechyni a Zvíkově, městech patřících odbojným Vítkovcům.
Na počátku 15.století týnské panství patřilo arcibiskupovi Konrádovi z Vechty, jenž se však přiklonil k podobojí a vzdal se světských statků ve prospěch panovníka.
Roku 1461 panství na 140 let získal rod Čabelických, kteří přestavěli a opravili zdejší hrad, avšak roku 1601 jim bylo nařízeno vrátit panství koruně.
Dobou rozkvětu města byla druhá polovina 16.století, kdy z Rakouska na sever přes Týn putovala sůl těžená v oblasti Gmundenu.
Roku 1609 byl Týn císařem Rudolfem II. povýšen na královské město, avšak hradby v jeho znaku jsou jen symbolicky, jelikož město kromě zmíněné rané historie nikdy hradbami obehnáno nebylo.
Při stavovském povstání se Týnští postavili na stranu vzbouřených stavů, a po jejich porážce bylo panství městu odňato a vráceno pražskému arcibiskupství.
Za třicetileté války byl Týn ze dvou třetin zničen. Roku 1680 jej postihla morová epidemie, za jejíž příčinu byla označena místní židovská komunita, která byla poté z panství vysídlena. V 18. a 19. století město poznamenaly války o dědictví rakouské a průchody vojsk účastnících se bojů napoleonských válek.
Stavba železniční trati z Plzně do Českých Budějovic se Týnu vyhnula, takže město muselo být s okolním světem spojeno vedlejší tratí.
Roku 1960 do vzhledu výrazně zasáhla výstavba vodní nádrže Orlík, jejíž hladina zatopila část městské čtvrti Dolní Brašov a mlýny. Jiným nepřehlédnutelným zásahem do podoby města a jeho okolí byla výstavba jaderné elektrárny Temelín.
Město bylo založeno kolem pravidelného náměstí, na němž se zachovalo několik renesančních domů. V jeho jihozápadní části stojí radnice, původně renesanční a po požáru roku 1796 přestavěná ve stylu lidového baroka.
Současnost
Dominantou náměstí je původně raně gotický kostel sv.Jakuba založený kolem roku 1280, jehož dnešní podoba je výsledkem barokní přestavby provedené roku 1753. Součástí kostela jsou kaple sv.Josefa a sv.Barbory postavené roku 1759 a mohutná věž z poloviny 16.století.
Z bývalého hradu se dochovaly jen zbytky valů na návrší nad městem v městském parku, v němž si můžeme prohlédnout zajímavé otáčivé hlediště.
V blízkosti silničního mostu přes Vltavu stojí ocelový most pro pěší, který byl postaven roku 1892 na místě původního dřevěného mostu a dnes je vyhlášen za technickou památku. Most svírá s tokem řeky úhel 73 stupňů a měří 132m.
Galerie
Subjektivně
Prázdné byty jako památka na mnoho zaměstnanců stavby Temelína, tři supermarkety, pár restaurací v centru. V jedné z nich mi řekli, že nemají nic k jídlu, protože se jim dnes nevyplatí vařit.
Nejvíc mě zaujal hotelový areál Blanice s osvětlenou recepcí. Patří k němu dvě řady paneláků – mimochodem úplně prázdných, večer svítily asi dvě okna.
Z mého pohledu město, odkud se lidé stěhují pryč za prací, případně dojíždějí. Z ČB jsem v pozdních odpoledních hodinách zaregistroval jeden autobus za druhým.
