Boubínský prales (920 – 1110 m) o rozloze 666,41 ha byl vyhlášen národní přírodní rezervací již v roce 1858.
Leží na jihovýchodním úpatí hory Boubín. Dnešní jádro Boubínského pralesa, tvořené zejména bukem, smrkem a jedlí, je nejzachovalejším zbytkem původních rozsáhlých šumavských smíšených horských lesů, tzv. pomezního hvozdu.
Nejstarší smrky a jedle dosahují stáří 300 – 400 let.
Historie vzniku Boubínského pralesa je spjata se jménem vimperského lesníka Josefa Johna. Již v roce 1851 vytyčil v okolních pralesovitých porostech 8 zkusných ploch, pouze jedna z nich se nacházela na území dnešního jádra rezervace.
Byla objevena a znovu zaměřena v roce 1960. Po 110 letech tak bylo provedeno zcela ojedinělé srovnání.
Nezměnil se téměř počet stromů, na 1ha asi 350, ani hmota stojících stromů, asi 850–900m3 na 1ha. Nápadně se zvýšil podíl buku z 15 na 40% a snížení podílu jedle z 20 na 1 – 2%. Výzkum potvrdil, že v přirozeném lese se udržuje vyvážený stav lesního porostu.
Boubínské jezírko
Boubínské, nebo též Kaplické jezírko, ležící v nadmořské výšce 920m, bylo vybudováno v roce 1836 jako umělá nádrž pro umožnění plavby dřeva. Rozloha jezírka je 0,37ha, jeho největší hloubka u výpusti dosahuje 4m.
Na spodní části hráze je dobře patrná úprava toku – vyložení dna i boků koryta kameny či kamennými deskami. Jezírko je napájeno Kaplickým potokem, jehož tok byl od nádrže upraven pro plavbu dřeva jako plavební kanál. O důkladnosti této úpravy svědčí i skutečnost, že ještě 12 let po II. světové válce zde bylo možno plavit dřevo z boubínských lesů.
Dnes již jezírko ztratilo svůj původní význam.
Vlastní území Boubínského pralesa je od roku 1966 oploceno na ochranu před jelení zvěří, jež v důsledku přemnožení ničila nárost mladých dřevin na území pralesa a znemožňovala obnovu pralesního porostu.
Chůdový kořen
Jedním ze zajímavých jevů v pralesních porostech jsou tzv. chůdové kořeny, jejichž nejznámější ukázkou jsou kořeny „chůdového smrku“. Chůdové kořeny jsou atraktivní, ale i názornou ukázkou způsobu přirozené obnovy pralesních porostů, do jejichž vývoje nezasahuje člověk.
Jak vznikají chůdové kořeny?
Mladé semenáčky smrků nalézají v pralese nejlepší podmínky pro růst zejména na padlých, trouchnivějících kmenech. Na těchto místech mají více světla a tepla a ochranu před proudy vod z jarního tání.
Vidlicový smrk
Rostl v pralesovitém zbytku mezi jezírkem a lesní cestou Dlouhohřbetní v nadmořské výšce cca 900m (Král smrků rostl v nadmořské výšce 1000m.)
Byl poražen jako odumřelý strom na jaře 2005, odumřel v létě 2004. Hlavní příčinou bylo dlouholeté napadení tesaříkem, jehož larvy poškozovaly dřevo a borku ve vertikálním pásu, který se asi 8 let stále rozšiřoval a prodlužoval. Na jaře v roce 2005 zůstalo zachováno vodivé pletivo o šířce 40cm. Tak malý rozsah živé tkáně neby schopen udržet při životě velkou korunu smrku.
Smrk byl vysoký 58,85m a starý asi 350 let. Průměr kmene 1,3m nad terénem dosahoval 142,4cm a jeho obvod 446cm. Objem dřeva dosáhl 32,26m3. Průměrná šířka přírůstku na poloměru se pohybovala kolem 2,41 mm/rok, zatímco přírůstky během života smrku byly spíše vyšší, posledních 50 let před odumřením se výrazně snížily a jejich šířka klesla pod 1mm/rok.
Král smrků
Původně nejmohutnější strom pralesa padl při vichřici v prosinci roku 1970. Jednou z příčin pádu tohoto velikána – výška 57,2m a vychýlením 11m od svislé osy, obvod kmene ve výšce 1,3m 509cm, věk 440 let, objem 29,19m3 dřeva – byla i nadměrná návštěvnost okolí paty kmene, jež způsobila sešlapání a následné rozbahnění půdního povrchu. Snížení únosnosti půdy udusáním a obnažení kořenového systému uspíšilo tak zánik „Krále“.
Za nástupce je pokládán opodál stojící smrk o výšce asi 54m.
V oblasti Boubína rostly i dříve mohutné stromy, zejména smrky. V roce 1866 uschl v pralese smrk starý 445 let o výšce 57,2m, průměru na pařezu 137cm a hmotě 37,1m3.
Na výstavě ve Vimperku byl vystaven v roce 1882 výřez smrku zvaného „Wunderfichte“ (zázračný) o výšce 60m, věku 422 let a objemu 40m3.
Boubín
Boubín je nejvyšší a nejznámější hora vnitřní části české Šumavy. Boubínský masiv je složen převážně z ruly a je pokrytý převážně smrkovými lesy.
Na jihozápadním svahu je jedna z nejznámějších přírodních rezervací v Čechách – Boubínský prales. Byl založen schwarzenberským hajným Josefem Johnem a od roku 1858 je chráněným územím. Nynější rozloha rezervace činí 666,4ha. Na 47ha se rozkládá vlastní jádro rezervace. Je to porost tvořený převážně smrkem, bukem a jedlí, který skrývá stromy ve stáří 300 až 400 let.
Po obvodu pralesa vede naučná stezka, měřící 3,8 km s osmi zastávkami, kde je možno z instalovaných panelů získat informace o flóře, fauně, podnebí apodob. Stezka vychází od Boubínského jezírka.
Na vrcholu postavený žulový obelisk připomíná výstup pražského arcibiskupa Bedřicha Schwarzenberga 3.8.1867.
Na vrcholu Boubína stával dřevěný triangulační bod s vyhlídkovou plošinou, postavený ještě před válkou. Z bezpečnostních důvodů byl stržen v roce 1976. Na podzim 2004 byla postavena nová dřevěná rozhledna, která byla slavnostně otevřena 3.června 2005.
Boubínská rozhledna
Jedná se o stavbu dřevěné rozhledny vysoké 21 metrů, umístěné na vrcholu Boubína, nacházejícím se na katastrálním území Včelná – OÚ Buk. Nástupní místo na věž je na úrovni cca 1360 metrů nad mořem. Po dřevěném schodišti, umístěném v ose věže se turista dostane až na ochoz, umístěný v sedmém nadzemním podlaží.
Věž je v základně široká 7×7 metrů a ve vrcholové části se zužuje na šířku 4×4 metry. Nosné konstrukce ze smrkové tlakově impregnované kulatiny o průměru 20cm jsou ukotveny na čtyřech železobetonových patkách obložených sbíraným kamenem. Skelet je vzájemně provázán ocelovými styčníky spojenými šrouby. Věž má na vstupu opláštění se dveřmi zajišťujícími bezpečný přístup na věž.
Investorem a zadavatelem stavby je pod hlavičkou sdružení obcí Horní Vltava – Boubínsko obec Kubova huť. Konečná cena stavby se i díky průtahům s realizací a navýšení DPH pro stavební práce vyšplhala na cca 3 miliony Kč.
Citováno z informační tabulky na vrcholu rozhledny:
Přestože jsme obdrželi dotace a sponzorský dar, připadá stále podíl na naši malou obec takřka 900 000 Kč.
Z toho důvodu se na Vás obracíme s prosbou o zvážení možnosti poskytnout příspěvek na stavbu rozhledny. Každý příspěvek pro nás bude velmi cenný jak z hlediska finančního, tak i po stránce morální.
Přispět na stavbu rozhledny je možné přispět zde na místě, nebo zaslat na zvláštní účet Obce Kubova Huť zřízený u České spořitelny: 644 899 349 / 800. Předem děkujeme a doufáme, že Boubínská rozhledna bude vždy jen a jen přínosem pro náš region. S hezkým pozdravem Zbyněk Klose, starosta obce Kubova Huť.
Zde musím upozornit na dvě věci:
1. Rozhledna je otevřena pouze v sezóně, což je podle informací asi do konce listopadu.
2. Chtěl jsem přispět mrzkým penízem 10,– Kč a přitom zjistil, že kasička na vrcholu nemá dno.
Křížová smrč
Jde o kamenný pomníček připomínající strom Křížovou smrč, k níž se váže tato pověst.
V polovině 19. století se v těchto místech scházela lupičská tlupa ze Strážného, vedená mladým Jungbauerem. Ten si zde vybíral „společnost“ k cestě do Vimperka pro prach a olovo. Přitom si připravoval svoji pušku, kterou chtěl vyzkoušet.
Přitáhl si pušku na kolena, nasypal prach na pánvičku a zamířil do vrcholů stromů, kde sedělo hejno vran. V tom některý z rozjařených lapků do něho vrazil, rukou mu trhl a vyšla rána. V tutéž chvíli jeden z lapků zaúpěl. Dříve nežli se pašeráci vzpamatovali z leknutí, mladý Kraml zahlcen krví rozhodil naposledy pažemi zkroucenými smrtelnou křečí.
Po měsíci zastavila se zde tlupa a vůdce do kmene stromu vytesal na památku kříž. Tolik pověst.
Odtud dostal strom svoje pojmenování. Toto se přihodilo roku 1823 a tehdy již Křížová smrč byla přes 300 let stará. Stála ještě déle jako připomínka lidské tragedie a odolávala přírodním živlům. Přežila i říjnovou noc roku 1870, kdy se na šumavské hory přihnala vichřice takové síly a divokosti, kterou nikdo nepamatoval.
Co se nepodařilo vichřici ani záludnému lýkožroutovi, provedl čas a smrč stařena vyvrátivší se z kořenů klesla na svah pod Lukenskou cestou. Byla tehdy 395 let stará a vysoká 57m. Její tělo, jak udává zápis, vydalo téměř 38 krychlových metrů dřeva.
Trojhranný kamenný sloup stojící na jejím místě, nese její jméno a je zároveň pomníkem statečné obryně. Krom toho připomíná geografický bod, kde se stýkají bývalé hranice polesí včelanského, zátoňského a mlynářovického.
Johnův kámen
Je trojhranný kamenný obelisk, tyčící se asi 2km pod vrcholem Boubína na turistické cestě na Kubovu Huť. Byl postaven na památku vimperského lesního Josefa Johna, který se zasloužil o záchranu Boubínského pralesa a Lukenské cesty.
Postavení tohoto pomníčku není náhodné, ale představuje styk tří dřívějších polesí, a to včelanského, zátoňského a kubovohuťského. Stojí kousek pod bočním hřbetem Boubína a Pažení.
Cesta
Vyrazili jsme 3.listopadu 2007, tedy na podzim. Díky mlhám se mi proto nepodařilo nafotit kvalitní výhled z rozhledny, musel jsem se spokojit s mlhou mezi stromy.
Jeli jsme z Českých Budějovic přes Český Krumlov, Černou v Pošumaví, Horní Planou, Volary a Lenoru.
Národní park Šumava
Vyhlášen v roce 1991, rozloha 690km2, podíl lesů 81%.
Byl ustanoven k ochraně nejcennějších přírodních částí Šumavy – zbytků pralesovitých porostů horských lesů, rašelinišť, ledovcových jezer, stejně jako k uchování typického vzhledu krajiny.
Území národního parku je rozděleno na základě současného stavu přírodních ekosystémů do tří zón ochrany přírody a dále do klidových území s ohledem na potřebu regulace návštěvnických aktivit.
V přírodně nejcennějších I. zónách (13% plochy) a vymezených klidových území (16% plochy) je pohyb návštěvníků omezen na značené turistické trasy. S postupnou stabilizací národního parku bude podíl člověkem neovlivňované I. zóny narůstat.
